Jezdit na závoďáku je vždycky tak trochu svátek. Zaprvé to bývá přeci jen ostřejší mašina, než ta produkční, no a taky stojí spoustu peněz a závodníci se moc nehrnou do půjčování. Se Zdeňkem Tůmou už se ale nějakou dobu známe, takže mi umožnil jako prvnímu (možná poslednímu) osedlat jeho dakarskou Yamahu, která už 4x viděla cíl nejtěžší dálkové rallye. 

Kategorie čtyřkolek se na Dakaru od svých začátků hodně změnila. Zatímco v počátcích byla pravidla více než benevolentní, dnes jsou naopak velmi striktní a do hry pouští v podstatě jediný model čtyřkolky a to Yamahu YFM700 Raptor. V pravidlech je totiž omezení na jednoválce a čtyřkolka musí být v normální produkci a mít techničák. No a to už dnes žádná jiná sportka nemá. Ještě je tu možnost jet na čtyřkolce s náhonem 4x4, ale tím se v podstatě vyřazujete z boje o přední příčky. 

Je celkem zajímavé, že Zdeňkova čtyřkolka toho má poměrně dost společného s tou sériovou. Tedy alespoň co se týče zásadních částí. S ohledem na spolehlivost je na motoru minimum úprav a výkon přibyl především díky úpravě sání, hlavy a hlavně výfuku. Když se to celé sladí na brzdě, má čtyřkolka maximální rychlost přes 130 km/hod, což je limit na Dakaru. I rám a zavěšení zůstalo víceméně sériové, stejně jako brzdy, které jsou originální. Největšími úpravami jsou tak montáž přední konstrukce na navigační set, větší nádrž, přídavná nádrž, nášlapy a několik brašen a boxů na nářadí a náhradní díly. Na čtyřkolku také patří náhradní kolo. Podvozek je samozřejmě osazen jinými tlumiči naladěnými přímo pro tuto Yamahu. 

Na řídítkách má Zdeněk pěnové rukojeti, které lépe tlumí vibrace a při dlouhých jízdách přijdou vhod. Na pravé rukojeti je speciální zařízení, které umožňuje přepínat mezi ovládáním plynu otočnou rukojetí, nebo páčkou. Rukojeť se hodí na dlouhých přejezdech, naopak páčka v těžkém terénu. No a pak už je tu jen vše potřebné pro navigaci a sledování závodníka na trati. Nejdůležitější přístroj je tripmaster, který měří ujetou vzdálenost mezi body v roadbooku. Ten je tu rovnou dvakrát, kdyby došlo k poškození. Nechybí roadbook, do kterého se navíjí papírový svitek s trasou. Ten bude pro příští rok už digitální. Původní palubní deska z Yamahy je připevněna na straně, stejně jako přepínač umožňující zařadit zpátečku. 

Když si sedám na koženou sedačku speciálně upravenou pro Dakar, mám pocit, jako bych usedal do malého auta. Díky velké nádrži působí čtyřkolka mohutně a vysoká maska jí dodává na robustním vzhledu. Oproti “ostré” specifikaci, pro závod ale Yamaze pořád chybí nějakých 80 kilo! Je to dané absencí plných nádrží paliva a také chybějícímu nářadí, dílům, vodě a náhradnímu kolu. I tak je to ale pořádný macek a budí respekt už na místě. Po startu se ozve z koncovky mohutné bublání jednoválce. Výfuk musí splňovat hlukové normy, takže nečekejte žádný velký řev. 

Funguje to!

Už při výjezdu z depa, kdy za sebou vidím Zdeňkův nejistý výraz je znát, že se motoru dýchá mnohem lépe, než u sériového stroje. Čtyřkolka funguje od nízkých otáček a i když na ní není otáčkoměr, vím přesně, kdy řadit a kde má motor nejvíc síly. Nečekejte, že vás bude tahat za ruce, jako motokros. Je vyladěný na mohutný zátah od nízkých a středních otáček, bez výkonových propadů. 

Jakmile se dostanu na otevřenou cestu, můžu zkusit, co ve čtyřkolce je. Ale než stihnu vytočit trojku, blíží se zatáčka a musím nabrzdy. No a tady je první překvapení. Brzdy fungují až neskutečně dobře a i těžkou čtyřkolku v pohodě zastaví. Zdeněk navíc prozradil, že si na Dakaru většinou vystačí s jednou sadou brzdových destiček. 

Fotograf chce fotky ve skoku, takže zkouším, jak umí Yamaha létat. Tady je asi největší rozdíl proti lehké sériové čtyřkolce. Je vidět, že těžiště je víc vepředu a na skoku musím déle podržet plyn, abych nešel moc na přední kola. Dopad je ale měkký a podvozek si poradí. Zkoušíme samozřejmě nějaké ty drafty a zatáčky. I tady podvozek funguje perfektně a díky zátahu motoru si jen koriguju skluz zadní nápravy plynem. 

Velmi dobrá je i stabilita ve vysoké rychlosti. Zkouším přejet rychle přes nerovnosti, ale Yamaha se nenechá rozhodit. Geometrie sice nenahrává ostrému zatáčení v trialu, ale při rychlé jízdě je dokonalá. Zdeněk navíc nepoužívá tlumič řízení, což mě překvapilo, ale po pár přejezdech kolejí uznávám, že tam vlastně není potřeba. 

I tak ale po dvaceti minutách slézám z Yamahy a mám toho dost. Přeci jen váha a výkon téhle potvory se moc nehodí na motokros, ale spíš do pouště. I tak mě ale překvapilo, jak příjemná je jízda na takovém stroji. Konec konců když máte na něčem sedět 14 dní, nechcete se s tím každý den prát. Pro Dakar 2023 Zdeněk staví úplně nový stroj, ale i tak si tahle Yamaha ještě užije Afriku a další závody. Každopádně takové svezení stálo za tu trochu potu a emoce z řízení takového stroje budu mít v sobě ještě dlouho. 

Pravidla

Na Dakaru 2023 pojede v kategorii čtyřkolek 20 strojů. Mezi nimi i Zdeněk Tůma. Dostat se na start už není jen otázkou peněz, ale i zkušeností, které zhodnotí pořadatelé. Čtyřkolky jsou omezené technickým průkazem. Motor je omezený na jeden válec u sportovních čtyřkolek. Maximální rychlost je omezena na 130 km/hod. Čtyřkolky s automatem a náhonem na všechna kola mohou mít dvouválec. Čtyřkolka dále musí obsahovat základní vybavení pro přežití v poušti. Dostatek vody, základní zdravotnické vybavení a přípravu pro umístění přístrojů od pořadatele, které slouží ke sledování rychlosti a polohy strojů na trati. 

Text: Matěj Oliva

Foto: Matěj Oliva, Jan Altner