Motokrosová sezona pomalu končí a tratě se noří do bahna a vody, ale o to víc prostoru je tu na přemýšlení o té příští a hlavně o přezbrojení na něco ostřejšího.
Sportovní čtyřkolky pomalu mizí ze světa. Pokud chcete závodit, nebo třeba jen jezdit motokros, moc šancí nemáte. Můžete si čtyřkolku postavit, nebo si jí koupit od některé z firem, které čtyřkolky staví. To ale není ideální řešení jednak z hlediska dílů a údržby, tak i odladění jejích funkcí. Pak je tu ale poslední mohykán z Japonska - legendární “Rko”. Jeho poslední generaci jsme dostali do ruky v pražském Hummer centru.
Tratě u hradecké dálnice sice nejsou typickým motokrosem, ale i tak se tu přeci jen dá poznat, co v nové Yamaze vězí. Designově nečekejte žádné novinky. Yamaha vypadá už několik let stejně, tedy stejně dobře. Je nízká, má ostré tvary, ale také dvojici typických kapkovitých světel. Ty u většiny majitelů skončí pravděpodobně v šuplíku.
Pro Yamahu je typický prostorový rám, který kombinuje hliníkové odlitky se svěřencem z profilů a trubek. Ten nabízí vysokou tuhost, kterou ještě zvyšuje jednoválec, který je v rámu ukrytý. Ten je krmený vstřikováním paliva, což byla ve své době převratná novinka a Yamaha byla jediným strojem, který stříkačku měl.
Už v sérii mą YFZ široký podvozek s mohutnou kyvnou vidlicí a širokými rameny. Převrátit jí je vážně kumšt, ani na dvě kola se mi nepodařilo jí dostat. Už v sérii jsou na čtyřkolce obutá malá kola na motokros a nastavitelné tlumiče. Chybět samozřejmě nemůžou nášlapy.
Do sedla
Yamaha má poměrně unikátní ergonomii, která vyhovuje jezdcům každé postavy. Na rozdíl od jiných sportek se na ní i se svými 185cm v pohodě naskládám a hlavně se mi na ní dobře pohybuje. Pocit je to, jako když sedíte na motokáře. YFZ je hodně nízká a široká a vy cítíte všechno, co se pod vámi děje.
Hned jak nastartuju ostrý jednoválec, je jasné, že tohle nebude žádná legrace. Do výfuku se projevuje ostrým bubláním a na stisk plynové páčky reaguje okamžitě. Chuť po otáčkách je tu znát. Spojka na Yamaze je řešena klasicky lankem, ale dá se bez problémů ovládat dvěma prsty, i když bych si představoval kratší páčku.
Už při výjezdu z depa mám problém jet pomalu, motor by se chtěl vytáčet a čtyřkolka se žene dopředu. Díky ostré reakci na plyn je potřeba být na plynu opatrný. Jakmile mám před sebou volnou trať, vytáčím motor a brzy mám zařazenou trojku. Převodovka je rychlá a přesná. Přichází první zatáčky a s nimi i potřeba zabrzdit. Brzdy má Yamaha tradičně výborné. Brdzdy jsou ostré a dobře se dávkují. Pomáhá samozřejmě i brzdění motorem, který má samozřejmě velkou kompresi.
Na řízení reaguje čtyřkolka okamžitě. Je znát, že je krátká a široká. Stačí trochu vysednout a Yamaha jede ochotně tam, kam chcete. Pozor si musíte dát jen na plyn, nesmí ho být moc, jinak jdou zadní kola okamžitě do smyku, což je sice efektní pro fotografa, ale ztrácíte tím čas.
A teď něco k podvozku. Ten je hodně tuhý, ale dost progresivní. I když jsem jel rychle přes příčné nerovnosti, čtyřkolku to nerozhodilo. Je ale potřeba mít rychlost a držet Yamahu pod plynem. Čím rychleji jedete, tím lépe podvozek funguje. Na motokrosu samozřejmě potřebujete i skákat. I skoky podvozek v pohodě zvládá, ale je potřeba si dávat pozor na dobré dávkování plynu na odskoku, aby čtyřkolka nešla moc na zadní, nebo na přední. Ale i když se vám to moc nepovede, tak vás Rko podrží.
Není pro každého
Shrnuto, podtrženo. Yamaha nabízí skvělý základ pro závody, ale i pro sportovní jízdu. Už v sérii je to velmi schopný stroj, na kterém se nemusíte bát vyrazit na trať. Má dobrou ergonomii, silný a prověřený motor, skvělé brzdy a i v základu velmi slušné tlumiče. Rozhodně to ale není nářadí pro začátečníky. Je potřeba mít čtyřkolky trochu v ruce a hlavně jezdit s rozumem. Když to zvládnete, čeká vás doslova euforie za řídítky.
Text: Matěj Oliva
Foto: Jan Altner
