Elektromobilita stále vyvolává mnoho vášní, má své až fanatické příznivce a stejně tak i odpůrce. S tím souvisí i celá řada polopravd, které kolují nejen po internetu. My se na to podíváme objektivně. Půjčili jsme si Škodu Enyaq se stejným motorem a baterií jako v létě (150kW a 80kWh) a vzali jsme jí na poctivý horský výlet se vším, co k tomu patří a to hned několikrát
Zopakujeme si pár základních údajů o Enyaqu. Je to druhý elektromobil od Škodovky, ale první na ryze elektrické platformě. Na rozdíl od Citigo iV vznikl Enyaq jako elektromobil a se spalovacím motorem ho nikdy neseženete. Enyaq je SUV střední třídy a svými rozměry je velmi podobný Kodiaqu. Mělo by to tedy být plnohodnotné rodinné auto, nebo vůz, který dokáže uspokojit každého fanouška outdoorových aktivit. Ale je na to vhodný elektromobil?
Interiér Enyaqu je řešený stejně chytře, jako u ostatních škodovek. Lyže se v pohodě vejdou do dvířek v zadní sedačce, do kufru přidávám dvoje boby, spoustu dalších nezbytností, na zadní sedačky děti a vyrážíme do hor. Naše testovačka má tentokrát textilní interiér, ale to rozhodně nepovažuju za vadu. Jednak látka v zimě není tak studená, jako kůže, no a ono se to k tomu autu tak nějak hodí. Zajímavá je rozhodně látkou potažená palubní deska, u které si jen nejsem moc jist, jak bude vypadat za pár let. Třeba takové kafe z ní budete dostávat jen velmi těžko.
Enyaq je samozřejmě obutý na poctivých zimních gumách obutých na 20" ráfcích. I tak je hluk v interiéru minimální i v dálničních rychlostech. Dynamika naloženého auta je pořád exkluzivní zejména díky pružnosti elektromotoru, který má neustále k dispozici plný krouťák a předjíždění tak není sebemenší problém. Celou cestu jsme samozřejmě topili, měli puštěný výhřev sedaček i volnatu. Na dojezd má ale vliv především topení v interiéru. Když jsem Enyaq vytáhl ze zásuvky, ukazoval dojezd 330 km. To by mělo na Klínovec a zpět z Kladna v pohodě stačit i s nějakou rezervou na focení. No a dá se říct, že ukazatel dojezdu je celkem pesimista. Když se nebavíte neustálým zrychlováním a brzděním, tak většinou kilometry na displeji ubývají pomaleji, než přibývají ty ujeté.
Záleží samozřejmě na jízdním stylu. Ale on se vás Enyaq bude snažit vychovat k obrazu svému. Prima je třeba funkce, která na displeji na základě dat z GPS ukáže, kdy máte dát nohu z plynu, protože před vámi je zatáčka, nebo kruhák. Auto pak na křižovatku doplachtí a vy neplýtváte energií. Stejně tak za vás začne zpomalovat na hranici obce. Trochu problém je, když v mapě nejsou aktuální data. Mě se to stalo na dálnici, kde byl otevřený nový úsek a Škodovka mi z dálniční rychlosti začala zpomalovat před koncem dálničního úseku, který už tam tou dobou nebyl. Vše se dá samozřejmě nastavit, ale mě se celkově tahle funkce líbí.
Při stoupání do hor už je to se spotřebou energie horší, ale můžete se utěšovat tím, že cestou zpět budete zase skoro celou jen dobíjet. Když vjíždím na ujetý sníh, je to vždycky trochu zvláštní. Elektromobil nedává moc dobrou odezvu od kol a když se děje nějaká nepravost, vidím to dřív na displeji, kde se něco rozbliká, než si toho stihnu všimnout. Každopádně pro běžného řdiče, kterého nebaví chytat začínající smyky je Enyaq ideální auto. I po kluzké silnici jede s jistotou a pokud se k autu nechováte opravdu hodně hrubě, tak si drží bezpečně svou stopu. To platí i při rozjezdu z hlubokého, nebo ujetého sněhu. Elektromotory distribuují jemně výkon tak, aby kolo přesně zabíralo a neproklouzlo.
Stačí to
No a teď teda k tomu dojezdu. Auto naložené vším možným i nemožným a obsazené čtyřmi lidmi s puštěným rádiem, topením na 22 stupňů a zapnutými výhřevy ujelo v pohodě 300 km při okolní teplotě na nule včetně stoupání do horského střediska. Když jsem přijel domů, pořád jsem měl rezervu 50 kilometrů. Stačilo pak auto odstavit u nabíječky, zajít nakoupit a druhý den jsme mohli jet znovu. Síť nabíječek už navíc začíná být co k čemu, takže pokud se bojíte zimy s elektromobilem, tak nemusíte. Tedy alespoň s tímhle, protože Enyaq už je plnohodnotné SUV pro všechny kratochvíle i povinnosti.
