Kayo je značka, kterou máme spojenou především se stroji pro mladé jezdce a děti. Ve své nabídce má ale i sympatickou dvoustovku s cenovkou pod 70 000 korun, která zaujme nejen cenou. O její pohon se stará čtyřtaktní vzduchem chlazený jednoválec o výkonu rozumných 9 kW. Ten je vybaven standardním variátorem a řetězovým převodem na zadní osu. Převodovka má pouze 3 polohy, a to jízdu vpřed, vzad a neutrál. Parkovací polohu a redukci tak budete hledat marně. Pro stání je tu parkovací brzda. Rám je klasické konstrukce s kyvnou zadní vidlicí a A rameny na přední nápravě. O dobré pracovní využití se postará tažné zařízení na zadní ose, které má samozřejmě i elektrickou zásuvku. Tažné vzadu je celkem běžné, ale Kayo má tažné i vpředu, i když zde není koule, ale vidlice.
Designově je Kayo spíš konzervativní. Klasická dvojice světlometů vpředu je překvapivě funkční, vzadu je taky klasika. Vzhledem k tomu, že má čtyřkolka silniční homologaci, všechna světla jsou jasná a dobře nastavená. Kayo rozhodně nepatří k největším čtyřkolkám, ale i jezdec s větší postavou se na něj celkem pohodlně poskládá, i když to asi nevypadá zrovna důstojně. Menší jezdci tu budou mít rozhodně výhodu.
Utáhne toho dost
Testovat Kayo jsme se rozhodli na statku, kde se navíc staví. Prostoru pro práci je tu spousta a my si půjčujeme starý vlek za auto. Startuju jednoválec, a ten s tichým brumláním čeká na svou šanci. Převodovka jde i na nové čtyřkolce hladce a já s trochou strachu z výkonu přidávám plyn. Čtyřkolka se překvapivě energicky dává do pohybu a i s vozíkem se žene kupředu. Mimochodem, díky "traktorové" homologaci nemusíte mít na Kayu přilbu. Pokud ale budete se čtyřkolkou jezdit rychleji nebo v těžším terénu, důrazně ji doporučujeme. Faktem ale je, že třeba při převážení sena po louce moc velká šance na nehodu není.
Takže už víme, že se stokilovým vlekem nemá Kayo problém. Zkusíme ho tedy naložit. Pár cihel, pár kusů betonu, něco dřeva. No a světe div se, čtyřkolka má pořád dost energie a těch zpřevodovaných 10 Nm, které motor dává, si s váhou celkem v pohodě poradí. Zkusili jsme zapřáhnout i velký valník za traktor do předního tažného. No a po rozhoupání si i s ním malá čtyřkolka poradila. Zadní náhon ale rozhodně není pro takovou kratochvíli ideální.
Po práci...
Kayo váží jen 185 kilo, což je na pracovní čtyřkolku velmi pěkná hodnota, která ji předurčuje k tomu být zábavnou, tedy alespoň po stránce ovladatelnosti. Akcelerací asi nikoho neohromí, ale takové ty driftíky, jízda po dvou nebo prostě jenom výlet po polňačkách si fakt užijete. Vlastně ani výlet po silnici není úplně mimo, ale spíš si Kayo užijete v lehkém terénu. Motokrosová trať stejně jako hluboké bahno vám zůstanou zapovězené, na druhou stranu v 30cm hlubokém brodu jsme se docela vyblbnuli. Kayo je celkem úzké, takže při driftování musíte být opatrní a dávat si pozor na převrácení. To se ale hodí při jízdě po dvou, která je s Kayem super!
Hodně muziky...
Od čtyřkolky za sedmdesát Palackých nemůžete čekat zázraky, ale mě celkem překvapilo, co i takhle malá mašina dokáže. Lehká čtyřkolka si poradila s nákladem, tažením velkého vleku, nějakým tím terénem, ale i s ukojením jezdeckých ambic celé redakce. Má jednoduchou techniku a moc nevím, co by se na ní mělo pokazit, plasty jsou kvalitní, brzdy fungují, jak mají, a pokud se budete dobře starat o řetěz, nenechá vás Kayo na holičkách. Dovedu si ji představit jako ideální stroj pro začátečníka, jezdce drobnějších postav, nebo prostě pro někoho, kdo potřebuje jednoduchého pracanta pro každý den.
Text: Matěj Oliva
Foto: Matěj Oliva
