Uznávám, že naše poslední testy Afriky byly spíš v silničním, nebo cestovním režimu. Teď jsem ale dostal k dispozici verzi s manuálem, bez kufrů a hlavně s poctivými padáky. Takže hurá do bahna!

Rozepisovat se znovu o technice nové Afriky asi nemá valný smysl. Všichni už to dobře známe z předchozích testů, takže snad jen ve stručnosti - řadový dvouválec, 1084 ccm, 75kW, ale hlavně 112 Nm už v 5500 otáčkách. To je ostatně hlavní novinka letošního motoru. 

Afriku můžete dostat s automatem, nebo klasickým řazením. Testovali jsme obojí, obojí má něco do sebe, ale v terénu jsem přeci jen mnohem spokojenější s klasikou. Spojka je prostě spojka a dávkování výkonu zejména na kluzkém povrchu je tak prostě snažší. 

Honda stojí na poctivých nedurových kolech s velkou 21” vepředu. K tomu je tu dostatečně tuhý podvozek se zdvihy 230 mm vpředu a 220 mm vzadu. Za příplatek ho můžete mít ještě navíc s elektronickým nastavením. 

O brzdění se starají tradičně brzdy NISSIN a zvládají to víc než dobře. A co je důležitější, výborně se dávkují, takže i když si v terénu vypnete ABS, víte pořád, co se s koly děje a kde je ta hrana, kdy už kolo zablokujete.

Motorka je osazena řadou elektronických pomocníků. To je samozřejmě trend dnešní doby a Honda je v tom zatraceně dobrá. Máte tu ABS, kontrolu trakce, režimy motoru i pomocníka pro jízdu po zadním. O trochu složitější je to když chcete všechny tyhle věci vypnout. V podstatě ideální je naprogramovat si jeden ze dvou režimů, které máte k dispozici jako nastavitelné pro jízdu v terénu. Upřímně ale říkám, že mě tohle moc nebaví a osobně bych uvítal velké červené tlačítko - vypnout vše, závěť jsem podepsal.

Na silnici ale všechny tyhle věci fungují více než dobře. Na zadním za chvíli budete jezdit jako stuntrider a výjezdy s kolem v driftu najedou nebudou problém. No a když to přeženete, tak se motorka tak nějak postará, aby to dobře dopadlo. Ale nepřehánějme. Honda odladila všechno tak, abyste měli pocit, že máte všechno pod kontrolou, ale pořád nad vámi bděla elektronika, která v nejhorším může zasáhnout. A třeba v dešti v Alpách se tohle prostě hodí.  

Honda má i obsáhlý katalog příslušenství, ve kterém můžete utopit pár dalších výplat. Na testovací byly namontované kompletní padací rámy, které chrání nejen motor, ale i horní přední část kapotáže. 

Kromě toho jsme dostali ještě praktický topcase a tašku, která může sloužit jako sedlová. Dohromady to single cestovateli v pohodě stačí na pár dní v sedle a není třeba vozit boční kufry, které jsou jednak široké a při pádech v terénu toho samozřejmě nejvíc odnesou.

Záleží na gumách

O tom, že v terénu Afrika umí není pochyb a pokud si budete chtít prohlédnout videa na Youtube, najdete jich tam opravdu spoustu. Samozřejmě to není tak lehké, jak to vypadá a i moje plány na ježdění v Jičíně na motokrosové trati vzaly za své po dvou dnech deště. 

Ono totiž nejvíc záleží na tom, co za gumy obujete. Díky rozměrům kol si můžete dovolit mít na Hondě i dost ostré “špunty”, což nicméně nebyl náš případ, takže po prvním vjetí do promočeného bláta to bylo hlavně o tom udržet přední kolo tak nějak ve směru, ve kterém chci jet. 

Gumy jsou zkrátka dost zásadní součástí mixu podvozku, motoru i geometrie. V hlubokém jičínském bahně to zkrátka na silničních gumách nešlo. Na druhou stranu ale platí to, že jsem pořád věděl, co se pod motorkou děje, kdy mi kolo ujíždí a kdy se zablokovalo a i když to byly kreace, co by záviděl i Harapes, tak to skončilo bez ztráty kytičky. 

Na suché cestě už to je jiná káva. Čím rychleji jedete, tím víc váhy pocitově mizí a když tam dáte trojku a zatáhnete za plyn, máte pocit, jak kdybyste místo na cestovním dvouválci jeli na dakarském speciálu. 

Afrika má pro jízdu v terénu vynikající geometrii, úzké sedlo, které je protažené až na nádrž a dá se po něm dobře pohybovat. K tomu zubaté široké stupačky, které poskytují dost opory a stability a samozřejmě taky poctivě široká řídítka. Dohromady se na motorce cítíte jako na enduru a o to tu vlastně jde. 

Dávkování plynu je i při jízdě na šotolině, nebo poličkách naprosto precizní a když jsme chtěli vyfotit nějaký ten driftík, tak jsem si mohl dovolit jet zatáčku přesně tak, jak jsem chtěl a držet kolo v ideálním skluzu. Stačilo ubrat a Honda se srovnala, nebo přidat a kolo šlo mnohem víc bokem. Vždycky jsem ale přesně věděl, co se pode mnou děje.

Problém není si s více než dvousetkilovou mašinou ani poskočit. Podvozek to v pohodě zvládne a motor má dost krouťáku, aby vás na odrazu poslal přesně tam, kam chcete. Dobře se dávkují i brzdy, které vám dají včas vědět, kdy se vám kolo zablokuje. 

Vyvážený mix

Často se bavíme o tom, co stojí za neuvěřitelnými prodejními úspěchy Afriky a proč si tyhle motorky tak dobře drží cenu. Vždyť nemá nijak oslnivý výkon, revoluční elektroniku, ani design, za kterým se každý otočí. Je to ale vzácně vyvážený mix všech vlastností, který prostě Honda umí. Afrika umí všechno dobře. Dá se na ní cestovat, lítat po městě i jezdit po poušti, nebo Rumunsku. Je pohodlná, dost sportovní, dost cestovní a dost offroad, prostě umí tak nějak všechno. No a když vynechám svoje tradiční stížnosti na složité ovládání palubní desky a nastavení jízdních režimů, tak je to prostě skvěle vyvážená motorka doslova na každý den. 

Text: Matěj Oliva

Foto: Jana Kolací