Japonská značka, která dlouhodobě drží nejlepší prodeje na českém trhu nabízí komplexní řadu motorek od superbiku až po šestiválcový cesťák. Velmi populární jsou ale řadové dvouválce, které začínají na objemu 500 kubíků, kde si můžete vybrat ze stylu, který vám nejvíc vyhovuje. No a my jsme samozřejmě sáhly po cestovním endurku NX500.

Motorka nemá zcela novou techniku, ale do značné míry vychází z CB 500X. Stejný je motor, rám i podvozek. Zásadní změnou ale prošel design, ochrana jezdce a do značné míry i ergonomie. Nová je také palubní deska, kterou nahradil plnobarevný TFT displej.

I když se to v Hondě moc neříká, na první pohled je patrná podobnost s Transalpem, tedy větším sourozencem, který se vrátil po několikaleté absenci v nabídce Hondy a kterého jsme testovali loni. Podobné tvary přední kapoty zapřít nejdou a myslím, že to vůbec nevypadá zle. 

Přední světlo dnes už takřka samozřejmě obsahuje LED. Okolo něj je poměrně velká kapota, která slibuje dobrou ochranu jezdce ve vyšších rychlostech a nepřízni počasí. Na naší testovací byly navíc kryty tužkou a padací rámy s přídavnými světly. 

Tím je dobrodružný vzhled dokonán a motorka vypadá, že by se mohla z fleku vydat na cestu. Dalším doplňkem, který jsme na motorce měli byl originální topcase na zadním nosiči s vnitřní taškou od Hondy. Párkrát jsem jel na NX do kanceláře a musím uznat, že to je velmi praktická motorka. 

Výhodou i nevýhodou je, že NX málokdo tipne “jen” na pětistovku. Je to sice prima v tom smyslu, že motorka působí daleko větším dojmem, ale když vám pak auta na dálnici poslušně uhýbají a vy už nemáte moc výkonu, abyste do kopce ještě zrychlili, je to už horší. Ale to je celkem malichernost. 

Jediné, co nám trochu kazí dojem dobrodruha pro každý terén jsou kola. Ta nejsou na drátech, ale jde o klasická litá kola i když s devatenáctkou vepředu. Rozpočet je tady jasným pánem. A konec konců tohle přeci jen není motorka, se kterou byste měli zdolávat těžký terén, kde se obutí na drátech uplatní.

Na čem se naopak nešetřilo je podvozek a brzdy. Vepředu najdete obrácené vidlice SHOWA a na předním kole dvojici kotoučů s brzdiči NISSIN. 

Jak už jsem psal na začátku, NX dostalo novou palubní desku, která dokáže zobrazit řadu informací. Ovládá se novým ovladačem, na levém řídítku, který na první pohled vypadá trochu zvláštně, ale funguje to perfektně a v menu se okamžitě zorientujete. 

Umí tak nějak všechno

Dvouválec pod kapotami NX má 473ccm a dosahuje maximálního výkonu 35kW, což je přesně tolik, kolik můžete řídit v osmnácti letech. Zajímavý je ale točivý moment 43 Nm, který slibuje slušný zátah a ochotu k dynamické jízdě i se spolujezdcem. Motor má samozřejmě šestistupňovou převodovku a jde v podstatě o starého známého. 

Motorka váží 196 kilo se všemi kapalinami a palivem. To je váha, se kterou by si měla pětistovka celkem poradit. Nádrž má 17,5 litru, takže při spotřebě zhruba tři a půl až čtyři litry, když budete hodně tahat za plyn máte pořád dojezd skoro 500 kilometrů. S pumpaři se tak moc neseznámíte. 

Jakmile usednete do 830mm vysokého sedla, cítíte se hned jako doma. Tohle prostě Honda umí. Ergonomie je perfektní a je celkem jedno, jakou výšku máte. Všechno padne do ruky a je tak nějak tam, kde to hledáte. 

Motor má lehce bublavý zvuk, ale žádné velké emoce od něj nečekejte, prostě si tak v klidu vrčí. Převodovka řadí hladce a přesně, spojka jde snadno, prostě taková ta nenáročná pohoda. Když ale otočíte plynem pořádně a spojku pustíte rychle, ocitne se najednou přední kolo ve vzduchu, takže si na své přijdou i mladí výtržníci, který si na NX můžou zkoušet svá první wheelie. 

K tomu ale NX rozhodně nevzniklo. Jako ryba ve vodě se cítí hlavně ve městě a na okreskách. Podvozek je tak akorát měkký, dobře filtruje nerovnosti, kola na dírách neodskakují a na dlažebních kostkách rozhodně nepřijdete o plomby.

Skvělé jsou brzdy. Když potřebujete, aby zabraly, můžete se na ně na 100% spolehnout. NISSINy se dobře dávkují, mají silný nástup a v pohodě si vystačíte s jedním prstem na páčce. Tady je rozhodně dobře, že Honda nešetřila a dala na motorku dva kotouče.  

Pětistovka má těžiště poměrně nízko a dobře se ovládá i v nízkých rychlostech. V zrcátkách je dobře vidět a kličkování mezi auty v ucpaném městě je skoro radost. Na dojíždění do práce prostě ideální stroj. 

Nebojí se ale ani dálnic. Pětka a šestka jsou dost dlouhé a držet 130 není problém. Motor při tom není nijak extra vytočený a jede si zhruba v pěti a půl tisících otáčkách. Maximálka atakuje 180 kilometrů v hodině. Super je, že v legálním dálničním maximu motorka rozhodně není na hraně a dokáže celkem svižně akcelerovat. 

Ochrana jezdce je i ve vysokých rychlostech slušná a rozumná, dlouhodobě udržitelná rychlost na dálnici je 150 kilometrů v hodině. A při tom žere čtyři litry. 

Jak jsem psal na začátku, podvozek je celkem komfortně naladěný a nemá problém s dírami. Vepředu je devatenáctka, takže hurá do terénu. Teda spíš “do terénu”. Ale na polní cesty, nějaké ty šotoliny to bohatě stačí a s NX je tu i celkem sranda. Podvozek dává včas vědět, kdy se chystá jedno z kol ujet, motor nemá zbytečně moc výkonu, aby se zadní kolo nekontrolovaně protáčelo a brzdy se dobře dávkují. Samozřejmě na expedici přes rumunské Karpaty je asi lepší vzít si Afriku, nebo Transalpa, ale pokud stejně jako drtivá většina majitelů cestovních endur potřebujete jen občas projet nějakou tu polňačku, budete s NX v pohodě. 

Parťák pro každý den

Jestli hledáte motorku, ze které budou sršet emoce a strhne pozornost davů, hledejte asi raději jinde. Ale pokud máte v hledáčku stroj, který bude spolehlivě sloužit každý den, bude nezáludný a bude umět od všeho trochu, doveze vás každý den do práce a to klidně i zkratkou přes pole, ale dojede i do Alp na dovolenou, může být tohle ta pravá volba. A rozhodně nejen pokud máte zrovna čerstvý řidičák v osmnácti letech. NX rozhodně není špatná volba ani pro dámy, nebo pro návrat k motorkám po letech. Je pohodlná, nezáludná, má vynikající podvozek a brzdy, no a je to Honda… Navíc cenovka začíná na sympatických 174 900 korunách. Jen nesmíte hned u dealera otevřít katalog příslušenství…

text: Matěj Oliva

foto: Tereza Olivová