Zapeklitá otázka. Kolik válců potřebujete a proč? Je to jako diskuze, jestli na motorce jezdit v kůži, nebo textilu, nebo jestli si koupit japonskou či evropskou motorku. Prostě zásadní otázka, která může rozhodnout o tom, jak se vám bude se čtyřkolkou jezdit a celkově fungovat.

V moderních čtyřkolkách jsou dnes už výhradně čtyřtaktní motory, které jsou až na výjimky chlazené kapalinou. K těm několika výjimkám patří především dětské stroje, malé sportky od Yamahy, nebo třeba Honda Foreman. Stejně jako je pravidlem kapalinou chlazený čtyřtakt, je pravidlem, že jsou čtyřkolky jednoválcové, nebo dvouválcové. Výjimky jsou snad jen v některých side-by-side. Yamaha tu má tříválec a Polaris čtyřválec. Ale bugyny jsou zase trochu jiná kategorie a ty největší už mají blíž k autu, než ke čtyřkolce. 

Jeden hrnek

Jednoválcové čtyřkolky mají konstrukční výhodu ve své jednoduchosti. Jeden píst, jeden rozvod, jedno zapalování, zkrátka polovina pohyblivých věcí. Rozvody jsou už dnes výhradně OHC, tedy s vačkovou hřídelí v hlavě motoru, kterou pohání řetízek. To dělá motor zase o něco spolehlivější. 

Průběh výkonu u jednoválce je charakteristický především silným nástupem od nízkých otáček. Čtyřkolka tak v první chvíli vystřelí za plynem rychleji, než dvouválec. Hutný spodek, díky kterému potřebujete nižší otáčky pro jízdu je vykoupený nižším výkonem ve středních a hlavně vyšších otáčkách. Jednoválec je také limitován objemem. Největší jednoválcová čtyřkolka je dnes sedmistovka od Yamahy a Suzuki. Dříve jezdila ještě osmistovka od Dinli.

Zásadní výhodou jednoválce je hmotnost. Proto je lepší ho využít u nižších objemů, kde je každé kilo dole dobré. Naopak neduhem jsou silnější vibrace, které jednoválcové motory mají. I když vyvažovací hřídele a dobře mapované vstřikování vibrace do značné míry odstraňuje, dokonale hladký chod, jako u dvouválce tu nikdy nebude, s tím je prostě potřeba se smířit. 

Dva jsou víc

Z toho, že jednoválce jsou využívané především u nižších objemů tak nějak vyplývá, že dvouválce se budou pohybovat naopak v objemech větších. Nejmenší dvouvál míval Can-am, který ve svých útrobách vozil Rotax 500. Ten pak narostl na 570 aby loni úplně zmizel z nabídky a byl nahrazen jednodušším a levnějším jednoválcem. Dnes jsou tak dvouválce v podstatě od 800 kubíků výš. 

Zajímavé je, že na rozdíl od motorek se ve čtyřkolkách tak nějak obecně udržuje nejvyšší objem na litru. Z motorek ale víme, že třináctistovka ve dvouválci není žádný problém. Dvouválce se kromě objemu liší také uspořádáním. Na trhu jsou buďto Včka, která používá drtivá většina značek, jako je Can-am, CFMOTO a Kawasaki. No a pak je tu řadový dvouválec, který má Polaris. 

Vidlicový motor je samozřejmě složitější, než řaďák, má dvoje rozvody a tím pádem i více pohyblivých částí. Jeho výhodou je ale lepší průběh točivého momentu. Jak už jsme psali na začátku, tak dvouválec nahání ve středních a vysokých otáčkách to, co ztrácí v nízkých otáčkách. Má hladší průběh, méně vibrací a celkově je vyváženější.

K čemu se hodí?

 Po jakém motoru sáhnete je dané hlavně tím, k čemu čtyřkolku používáte a jaký výkon potřebujete. Pokud čtyřkolka slouží k tomu, aby sem tam něco odtáhla, nebo uklidila dvůr, bohatě stačí menší jednoválec, když naopak potřebujete jezdit hodně po silnici, nebo se spolujezdcem, určitě sáhněte po větším dvojválcovém motoru. 

To platí i o jízdě se sněžnými pásy, které obecně k jednoválcům moc nedoporučujeme. Výjimkou je tu jen Yamaha, která má u Grizzly dost výkonu na to, aby s pásy bez problémů fungovala.