Je zajímavé, jak se vracejí trendy z minulosti. Když jsem začínal jezdit, cestovní endura se snažila být co nejpoužitelnější v terénu a naší modlou byla LC8, která uměla objet motokrosovou trať a zároveň Masarykův okruh. Pak se to ale všechno nějak změnilo, nastoupila litá kola, velké výkony a s tím související váha, no a byly z toho motorky, pro které je vrchol polní cesta k rybníku. V posledních letech se ale vše zase mění a Yamaha je znovu u toho!

Model Ténéré už je sice na trhu třetím rokem, ale pořád vypadá skvěle, jako jeho dakarský vzor. Pro letošek ale Yamaha trochu přidala a postavila regulérní Rally bike. Edice Wolrd Raid má především větší nádrže, které teď mají objem 23 litrů, no a vzhledem k tomu, že i když za Tenerku hodně taháte, dostanete se pod 6 litrů na sto to zajišťuje dojezd přes 400 km. Dalším zajímavým doplňkem je tlumič řízení Öhlins, který je nastavitelný v několika stupních a bude se vám hodit, až poletíte po šotolině na plnou 6. 

Zajímavé je mimochodem i řešení předního blatníku. Ten je klasický, ale složený ze tří kusů. Stačí tak odšroubovat středovou část a nahradit jí vysokým blatníkem. Z boků blatníku pak zůstanou kryty kluzáků USD vidlic od Kayaby. Mimochodem kompletně nastavitelných stejně jako zadní tlumič. 

Ténéré je moderní motorka a jako taková se samozřejmě nevyhne elektronice. Na dnešní poměry jí má ale naprosté minimum. Jednoduchá palubka je tvořená jedním TFT displejem a můžete jí nastavit do tří režimů. Jedním z nich je možnost využívat jí jako tripmaster při navigačních soutěžích. Nad palubkou pak najdete hrazdičku pro připevnění roadbooku. V kombinaci s tuhým dlouhým sedlem, velkými nádržemi, bastery a ochranou motoru máte v podstatě hotovou motorku pro amatérské navigační soutěže. 

Je vidět, že Ténéré není motorka jen na silnici, ale hlavně pro offroad. Všechno je na ní promyšleně zpracované, jako třeba stupačky. Ty jsou široké a zubaté, aby po nich neklouzala noha. Je v nich ale guma pro použití na silnici, kterou můžete snadno vyndat. 

No a nesmím zapomenout ani na vzhled, protože tohle se Yamaze zatraceně povedlo. Maska je inspirovaná rallye speciálem Yamaha, celá silueta s výfukem vysoko na boku jako by z oka vypadala dakarským motorkám. No a k tomu jsou tu ráfky v modrém eloxu! Modrá metalíza se žlutými detaily vypadá na kapotách taky sakra dobře. Jestli se ale bojíte, že to je jen leštěnka, tak buďte v klidu, třeba na kolenou je černá guma, stejně jako na přední hraně kapotáže. Tak nějak se čeká, že tenhle stroj se občas bude válet po zemi.  

Silnice nevadí

Ténéré je sice mašina, u které se hodně hledělo na terénní vlastnosti, ale pořádnou porci legrace si s ní užijete i na silnici. Slabší je to na dálnici, kde je komfortní maximum nějakých těch 130 km/hod. Pak už celkem nízké a úzké plexi přestává stíhat a proud vzduchu jde na vás. 

Daleko víc si tak Yamahu užijete na okreskách, no a čím horší asfalt, tím líp. Podvozek funguje naprosto perfektně ať máte pod koly cokoliv. 

V zatáčkách je samozřejmě znát gyroskopický efekt velkého předního kola a překlápění v rychlých zatáčkách nejde úplně samo. Dobře ale fungují brzdy. Dvojice kotoučů vepředu a jeden vzadu zpomalí Ténéré naprosto spolehlivě a ABS zabírá až když je to opravdu nezbytné. Ostatně pokud by vám vadilo, můžete ho vypnout. Zabere to asi čtyři stisky tlačítka na pravém řídítku. Zapnete ho pak jedním stiskem velkého spínače na palubní desce. Kdyby to šlo obojí na jeden stisk, bylo by to perfektní. 

Když jsem bral na Yamahu spolujezdkyni, trochu jsem se bál. Přeci jen sedlo nevypadá zrovna pohodlně a je sportovně tvrdé. Překvapivě jsem se ale stížností nedočkal. Super je, že sedlo prakticky neklouže. Mít super je, že se spolujezdec nemá čeho chytit, takže zbývá řidič. Ono teda jak se to vezme… Stupačky jsou akorát vysoko a ani celodenní výlet nebyl problém. 

Když ale naložíte někoho dozadu, počítejte s tím, že je třeba přitvrdit zadní tlumič. Yamaha je na to dost citlivá a podvozek začne být se spolujezdcem hodně houpavý. 

Nebojí se umazat 

Teď je konečně na řadě to, na co jsem byl zvědavý nejvíc - chování Yamahy v terénu. Hned na začátek musím říct, že jsme měli na test obuté gumy pro cestovní endura - Pirelli Scorpion Rally. Ty samozřejmě nenabídnou stejný grip, jako klasické drapáky, ale lepší, než drátem do oka. 

Na šotolině vlastně fungují velmi slušně a když si zvyknete, že vám občas v zatáčce ujede zadek, je to celkem sranda. Po pár kilometrech na polňačkách se už cítím minimálně jako Peterhansel a dakarskou náladou mám nasáklou celou bundu. Dvouválec má tak akorát výkonu, netahá zbytečně za ruce a nechá si i hodně líbit. Nemusíte se tak neustále soustředit na řazení. 

Vlastně jedinou výtku mám k převodovce. Není sice nepřesná, nebo špatně odstupňovaná, ale vyžaduje zejména při podřazování trochu více síly. Když brzdíte do zatáčky z velké rychlosti a musíte jít dolů třeba o tři kvalty, chce to trochu soustředění. Jinak ale funguje precizně a v kombinaci s dvouválcem je perfektně sladěná. 

Tenerka ale umí mnohem víc, než jezdit po polňačkách. To jsme ostatně mohli vidět na letošním Erzbergu, kde se celkem úspěšně účastnila hlavního závodu - Hare Scramble. Já jsem si na Erzberg netroufl, ale motokrosovou trať jsem si objel, stejně jako pár výjezdů. Yamaha se vodí naprosto přirozeně a když si odmyslíte těch pár kilo navíc, máte pocit jako na normálním enduru. Podvozek zvládne i vetší skoky a ve výjezdech vám poskytuje pořád dost trakce. Někdy bych si chtěl Yamahu vyzkoušet i na ostrých gumách.

Závěr

Zdá se, že se vrátily staré dobré časy, kdy jsou cestovní endura opravdové offroady, se kterými můžete na expedici po Rumunsku, aniž byste potřebovali kamion dílů na zničení. Motorka váží natankovaná 220 kilo, ale vzhledem k tomu, že krmíte “jen” 54 kW, můžete klidně půlku nádrže nechat doma. Elektronika tu sice je, ale je jí naprosté minimum, navíc ABS můžete vypnout na zadním, nebo na obou kolech. No a pak už tu není nic, co by stálo mezi vaší pravou rukou a pořádnou porcí zábavy. Po zadním můžete bez omezení, stejně jako můžete na rozjezdech protáčet kolo dle libosti. A k tomu ten Rally pocit!