V záplavě sportovních bugyn, které plní první stránky čtyřkolkářských časopisů je celkem prima se svézt v něčem, co je tak nějak “normální”.

Wolverine Rmax si nehraje na závoďák, na to má Yamaha v portfoliu čistokrevnou buginu YXZ1000R. Jde o sportovně pracovní stroj, který konkuruje strojům, jako je Polaris General, nebo Can-am Renegade. Prostě mašina, se kterou můžete na expedici, povozit se na trati, projet se po poličkách, nebo odtáhnout vlek se dřevem a třeba i něco naložit. 

Je to prostě taková “holka pro všechno” s řadovým dvouválcem v útrobách svého rámu. Ten můžete přepínat v několika výkonových režimech, což je v této třídě celkem zajímavá záležitost. Samozřejmostí je ale naopak plnohodnotný náhon 4x4. Na rozdíl od sportovní YXZ je Wolverine osazený klasickým variátorem v kombinaci s klasickou převodovkou s redukcí. 

Zajímavá je dostupnost varianty se čtyřmi sedačkami. Tu většina výrobců řeší prodloužením rámu. Tím ale dramaticky snižují průchodnost terénem a čtyřkolku poměrně nesmyslně prodlužují. Zatočit s takovým monstrem pak není vůbec jednoduché stejně jako přejet ostrou hranu. A nepíšu to jen tak, dost jsem toho v terénu se čtyřmístnými UTV najezdil. 

Yamaha nechala rám a základ vozidla stejný a druhá dvojice sedaček zabírá místo v nákladovém prostoru. Upravená je tak navíc ještě klec, která druhou dvojici sedaček kryje. Wolverine tak neztrácí nic ze své obratnosti a průchodnosti terénem. Stinnou stránkou je pak ztráta většiny nákladového prostoru. 

Umí to dobře

Za volantem je příkladná ergonomie. Necítíte se sice jako byste zrovna měli vyrazit na rychlostní zkoušku, ale na druhou stranu k zahradnímu traktůrku to má taky daleko. V kabině nejsou žádné velké designové kreace. Všechno ale dobře sedne do ruky a ze všech materiálů i detailů je cítit kvalitní zpracování. Prostě to, na co jsme od Yamahy zvyklí. Důležitý je i dostatek místa a nastavitelná sedačka. 

Nás naštěstí nečeká práce, ale test na offroadové trati v Hummer centru. Řadím D, přidávám plyn a dvouválec se celkem ochotně vytáčí a vyráží kupředu. Aby taky ne, když mám pod sebou dokonale suchou trať vyježděnou od ostatních jezdců. 

Wolverine se řídí naprosto přirozeně, dobře drží stopu a není třeba ho nějak extrémně korigovat. Motor nechávám ve sportovním režimu, kde mi připadá tak nějak nejšťastnější. Podvozek je naladěný adekvátně k potřebám a určení stroje. To znamená, že moje záda nijak extrémně netrpí na hrbolaté trati, ale při skoku se Wolverine ještě dvakrát neodrazí. Prostě takový zlatý střed. 

I když výkon na papíře nevypadá nijak závratně, litrový dvouvál (před pár lety vlastně ještě nemyslitelný pohon) má síly dost a na prašném povrchu v pohodě utrhnu zadní kola do driftu. Pohon 4x4 vlastně řadím až ve velkých výjezdech, kde díky připojenému předku mám daleko lepší kontrolu nad tím, kam se mašina hrne.

Mašina pro všechno

Wolverine je UTV, které toho zvládne hodně. Je kvalitně zpracované, používá prověřenou techniku a kamkoliv s ním přijedete, budete výjimeční. Je možné ho mít s homologací i bez ní. No a pokud by na vás byl litr moc, můžete sáhnout po variantě o objemu 850ccm. Chybu rozhodně neuděláte ani v jednom případě. 

Text: Matěj Oliva

Foto: Jan Altner, Yamaha