Skotsko je moje srdcová záležitost, byl jsem tu na motorkách, letadlem, ale nikdy ne autem. No a kdy jindy podniknout takovou cestu, než v době, kdy je létání spolehlivé asi jako předpověď ČHMÚ. 

Otázkou bylo, čím jet. Vzhledem k tomu, že chceme jet i do míst, kde jsou jen šotoliny, bude to určitě SUV. Nemůže ale být velké, protože nás čekají úzké silnice i malé trajekty. No a taky ta nafta není zadarmo žejo. Taky nás zajímalo, zda se dá i s menším autem pohodlně najíždět tisíce kilometrů. Nakonec jsme se rozhodovali mezi dvěma škodovkami - Kamiqem a Karoqem. Nakonec jsme se rozhodli pro model Karoq s dvoulitrovým dieselem a automatem. Jedná se o verzi Sportline. Ta má kromě zajímavých designových doplňků sportovní sedačky a bohatou výbavu, kterou po cestě rozhodně oceníme. Čeká nás totiž hodně pestrá cesta, která bude čítat dálnice, okresky, šotoliny a počasí od veder po studené deště. 

Když jsem začal balit, říkal jsem si, že to bude v pohodě, cesta na necelé tři týdny, vejdeme se hravě. Jenže pak jsme si řekli, že vezmeme i stan, nějaké kempingové věci, oblečení do vedra, zimy, hor… No nakonec byl Karoq nacpaný od kufru po zadní sedačky, kde své místo našel dron, kamera a foťák. Uznávám, že jet i s dětmi, bylo by už dost náročné se do auta poskládat. 

Vepředu jsme ale měli komfort perfektní. Látkové sedačky mi upřímně ve vedrech, která teď panují sedly daleko víc, než kůže. Interiér je starý známý, ale je tu pár nových zajímavých prvků, jako třeba tříramenný volant. Prima je panoramatická střecha, která se dá i otevřít. Zvenku se dočkal Karoq faceliftu, který mu hodně prospěl a auto celkově omladil i když základní tvary jsou stejné. 

První, co nás čeká je 1000 km do přístavu v Dunkerque. Těšíme se na německé dálnice, ale už to není ono, v levém pruhu je to jak na D1, takže jen občas můžeme využít neomezenou rychlost. I tak ale nastavuju adaptivní tempomat na 160, což je pro Karoqa tak akorát, aby byla jízda pohodlná a ekonomická. Celkem to uteče, ale jsme rádi, že jsme v přístavu. Při čekání na trajekt můžu nastavit auto na levostranný provoz. To je celkem snadná záležitost. Je třeba přepnout tachometr na míle a přepnout světla. To se dřív řešilo speciálními samolepkami. Tohle je ale daleko jednodušší. 

Náš Karoq má i nezávislé topení, takže si můžeme po cestě přes kanál a půl Evropy v klidu zdřímnout ve sportovních sedačkách. Pak už ale pokračujeme na sever a před Skotskem si dáme ještě dvě britské zastávky. První v leteckém muzeu v Duxfordu. To je městečko vedle Cambridge. Je tu bývalá základna RAF a hlavně neuvěřitelná sbírka letadel všech období. Najdete tu pečlivě zrestaurované stroje roztříděné podle doby a původu. K tomu i dobové ubikace, nebo velitelskou místnost z dob bitvy o Británii. Zajímavé ale je, že velká část exponátů je letuschopná a i při běžném návštěvním dnu se vám nad hlavami prohání Spitfiry. K tomu se tu můžete svézt v dvouplošníku. Prostě ráj nejen pro fanoušky letectví, vždyť kdo by neznal třeba Concorde. 

Další zastávka nás zavede do ráje fanoušků Harryho Pottera - na hrad Alnwick, který leží jen pár mil jižně od Skotské hranice. Tady se točilo několik scén slavného filmu, ale také jsou tu krásné zahrady  a i hrad jako takový stojí za návštěvu. 

Vysočina a Loch Lomond

Skotskou hranici překonáváme na tradičním místě s odpočívadlem. Jeho majestát kazí rekonstrukce, ale i tak si ten pocit užíváme. No a taky taháme další vrstvy oblečení. Teplota už klesla dost pod 20 stupňů. Přes Edinburgh pak směřujeme do národního parku Loch Lomond. To je rozsáhlé jezero, které je největším zásobníkem vody pro celé Spojené Království. Obklopují ho hory a řada menších jezer. Je tu sice ještě dost turistů, ale třeba s okolím Loch Ness se to nedá srovnávat a přitom je to tu hezčí. 

Trávíme tu dva dny, za které stihneme vylézt na pár kopců, objet řadu jezer a nocovat pár mil od ponorkové základny ve Faslane, kde se údajně vyskytují i jaderné zbraně. Dá se tu i zahlédnout nezaměnitelnou siluetu černých věží trčících z vody, které prozrazují přítomnost ponorek. Na radu místních se při pozorování dlouho nezdržujeme, vojáci jsou tu poměrně citlivý na focení, no a vytáhnout tu dron znamená rovnou minimálně pár hodin nepříjemných otázek.

My ale musíme dál a čeká nás další trajekt. Tentokrát na ostrovy Islay a Jura. Důležité je koupit si lístky s dostatečným předstihem a to samé platí i pro hotely. Na ostrovy jezdí omezený počet trajektů, jejichž počet se v sezoně nemění. Má to ale obrovskou výhodu - málo lidí. Českou SPZ jsme od okruhu Londýna neviděli, no a i Německých, nebo Holandských je tu absolutní minimum, jsme tu hlavně s Brity a to platí skoro po celou naší cestu. “Dobrý den, 100 kuna” vám tu prostě nikdo neřekne. 

Islay

Islay je především ráj pro milovníky přírody a Whisky. Ta se tu pálí od roku 1815 v devíti slavných palírnách. Důvod je jednoduchý. Ve své době bylo pálení na vzdáleném ostrově spolehlivou cestou, jak neplatit královně daně a dovážet do Skotska levnější whisku. Dnes už je to samozřejmě jiné, ale slavné palírny, jako je Bowmore, Laphroig, nebo Ardbeg tu lákají návštěvníky do svých návštěvnických center. Ty nabízejí kromě whisky většinou i bar, nebo celkem vkusné suvenýry. Není to ale nic pro skrblíky, kvalitní pití něco stojí a za slušnou lahev zaplatíte od 40ti liber víc. Pokud ale hledáte investici, můžete si tu koupit i lahev za 30 000 liber. 

Na Islay kromě palíren vlastně není žádné velké turistické lákadlo, ale pokud máte rádi přírodu, vydržíte tu opravdu dlouho, Z těch zásadnějších míst můžu zmínit kulatý kostel v Bowmore, nebo keltský kříž starý 900 let. No a pak je tu řada nádherných pláží, ze kterých můžete pozorovat třeba líné tuleně. No a pak jsou tu přímořská městečka, která jsou krásná sama o sobě i bez restaurací s čerstvými plody moře. Na Islay jsme si zkusili taky nějaký ten offrod, když jsme jeli k plážím na pobřeží. Karoq po přepnutí do komfortního, nebo offroad režimu funguje výborně a ani mokrá šikmá louka, nebo bahnitá cesta plná kravských exkrementů nám nedělala žádné potíže.

Z Islay můžete pokračovat trajektem do několika přístavů. My jsme si vybrali ten v Obanu. Jednak nám to ušetří dost času a jednak je to moc pěkná čtyřhodinová jízda se zastávkou na ostrůvku Colonsay. Oban je sám o sobě krásným městem, které stojí za procházku. Vede z něj navíc luxusní pobřežní silnice do Fort William, což je taková křižovatka, ze které se můžete vydat do různých směrů vysočiny. Jediné, co mi dost kazí náladu jsou karavany. Jsou pomalé, není přes ně vidět a jejich řidiči neradi uhýbají. Ale konec konců nikam nespěcháme. Fort William je také nástupní místo, pokud chcete dobýt nejvyšší vrchol Velké Británie - horu Ben Nevis. Ta sice není vyšší, než naše Sněžka, ale začínáte vždy v podstatě na hladině moře, takže převýšení je daleko větší. Pod Ben Nevis využíváme jeden z moc pěkných kempů vybavený vším potřebným. Problém ale bývá s rezervacemi. Kempy jsou hodně plné a jejich provozovatelé jen velmi neochotní pronajímat místo pouze na jednu noc. 

Dál nás cesta vede na západ a cestou máme jednu z největších atrakcí Skotska - Glen Finann viaduct. Kromě toho, že to je velmi slavná technická památka a najdete jí i na britských bankovkách se tu také točila jedna z legendárních scén filmu Harry Potter, kdy nad viaduktem dohnal Ron s Harrym v létajícím autě vlak do Bradavic. I nyní tu dvakrát denně projíždí parní vlak z Fort William do Mallaigu, který si tu chce každý vyfotit. Ani svezení v něm není extra drahé a jízda údolím stojí za to. Hned u viaduktu je mimochodem jezero, které ve v kouzelnické sérii hrálo černé jezero pod hradem. 

My sledujeme koleje do Mallaigu a jede nám odsud trajekt na ostrov Skye. Na něm zažíváme neuvěřitelné divadlo, které nám nachystala příroda. Většinu plavby vedle nás dovádí delfíni a díky tomu, že jedeme malou lodí, můžeme je nerušeně pozorovat. A to všechno za 17 liber za auto a dvě osoby.

Skye

Ostrov Skye tvoří hlavně hory a útesy. Krajina je tu divoká a osídlená poměrně sporadicky. Největším městem je tu Portree - krásné přímořské městečko. My bydlíme v chatě na konci šotolinové silničky daleko od civilizace. Na ostrově Skye je obecně problém sehnat ubytování a bývá tu vyprodáno dlouho dopředu. Je tu ale řada kempů, kde se většinou místo pro stan, nebo auto najde. Na ostrově Skye je nejzajímavější příroda. Najdete tu hory, po kterých vedou parádní treky, vodopády, skály, ale i hrad Dunvegan. K němu přiléhají zahrady a můžete si tu za 10 liber užít vyjížďku malou lodí za místní komunitou tuleňů. I tady najdete palírnu zvučného jména a to sice Talisker. Přijeli jsme shodou okolností v den otevření návštěvnického centra, které se opravdu povedlo a stojí za návštěvu.  

Kromě trajektu se dá na ostrov dostat i po mostě, který tu stojí od roku 1995. Přes něj pokračujeme v naší pouti a po pobřeží směřujeme na sever do přístavního městečka Ullapool, kde pořád prší. Dá se sem dojet po hlavní silnici, ale cesta po pobřeží je přeci jen dobrodružnější. Navíc můžeme vyzkoušet, jak dobře se Karoq řídí na úzkých silničkách plných zatáček. Jediné, co tu působí trochu otravně jsou karavany. Ullapool leží v zálivu a jezdí odsud trajekty na vnější Hebridy, které už bohužel nestihneme. Samozřejmě tu prší, což je o důvod víc užít si místní restaurace s dary moře a kavárny s výborným kafem. I tady není moc hotelů, ale místo k přespání tu najdete podstatně snáz a nám se to povedlo na poslední chvíli. Každopádně ranní pohled z okna na rybářské loďky vracející se z lovu rozhodně stojí za to.

Ullapool ukončuje naší cestu na sever a je čas na návrat. Domů to máme skoro 2000 kilometrů, takže raději volíme postupnou aklimatizaci ze skotského počasí směrem k anglickým vedrům. Už když přijíždíme do Glasgow, měníme bundy do deště za kraťasy. Glasgow je město plné krásné architektury, najdete tu univerzitu a samozřejmě také dva fotbalové stadiony, ze kterých na vás dýchne atmosféra skotské ligy. Na jih vede krásná cesta přes Speyside. Je to oblast, který je nejvíc proslavená a je tu i nejvíc turistů. Ale i když nikde moc nezastavujeme, pořád je na co koukat a silnice na jih je nádherná a pro řidiče je to čisté potěšení.

Poslední etapou, která prověřuje hlavně naší dálniční pozornost je cesta do jižní Anglie. Navštěvujeme Oxford, kde nocujeme v golfovém klubu, kam se my ani Karoq moc nehodíme. Dost drsná zkušenost je i návštěva Stonehenge, kde dáváme okamžitou otočku, protože to je horší, než Karlštejn v červenci. No a pak už jen mekka milovníků letectví a motosportu - Goodwood. Závodní okruh tu vede okolo letiště a když sem přijedete, zavane na vás vůně starých časů. V paddocku stojí stará Porsche a Jaguáry, po okruhu se prohání Ariel a z dráhy zrovna startuje Spitfire…  

Zvládl to Karoq?

Ale všechno jednou končí a nás už čeká jen dálniční návrat přes Německo. Za necelé tři týdny přibylo na tachometru Karoqu 5750 km, které jsme ujeli s průměrnou spotřebou 6,3 litrů nafty. Upřímně musím přiznat, že to byl prima parťák do pohody i nepohody a nejen, že nás spolehlivě dovezl, ale vykouzlil i pár úsměvů na tváři. No a co Skotsko? I když už jsme tam byli pošesté, pořád víme o spoustě míst, kam ještě chceme a spoustě míst, kam se chceme vrátit. No a pokud se rozhodnete pro návštěvu téhle nádherné země, věřím, že to budete vidět stejně. To se prostě musí zažít!

Text: Matěj Oliva

Foto: Matěj Oliva, Tereza Olivová

Fotogalerie