CFMOTO 650GT není jen motorka na víkendy, ale má ambice i na delší cesty ve svižném tempu. Zvládne ale dvouválec střední třídy cestu ve dvou přes nejvyšší evropské průsmyky?  Dá se na motorce za zlomek ceny velkých cesťáků polykat stovky kilometrů denně s plnou polní? Existuje jen jediný způsob, jak to zjistit!

Příprava 

Na GT máme už od začátku boční kufry, které pojmou většinu věcí, které můžete na týden v horách potřebovat. Pro praktičnost jsem si vzal ještě tankvak, který může být díky plechové nádrži magnetický a snadno se s ním manipuluje. V něm mám foťák a věci, které mohu potřebovat při cestě, jako jsou doklady, nebo peníze. No a pak jsme dostali ještě první verzi zadního nosiče a topcase od stejné značky, jako jsou kufry, tedy SHAD. Ten pojme dalších 45 litrů a vezeme v něm hlavně lehké věci, které chci mít při ruce, jako jsou nepromokavé vložky do oblečení. Na držáku plexištítu mám ještě držák na mobil, který používám celou sezonu. Pod držákem je USB pro jeho nabíjení. Před cestou je samozřejmě dobré zkontrolovat gumy, namazat řetěz a mrknout se na olej. Mašina je ale pořád skoro nová, takže nic moc řešit nemusím. 

Hangar-7 a Innsbruck

Hned první den dostane GT trochu naloženo. Vyrážíme po desáté hodině a čeká nás nejdřív přesun přes Budějovice, Linz až do Salzburgu, kde se na místním letišti W.A. Mozarta nachází dnes už legendární Hangár 7. Jde o skleněnou halu, která ukrývá velkou část sbírky "hraček" firmy Red Bull. Pokud máte rádi letadla, nebo alespoň Formule, přijdete si na své. Hangár nemá stálou expozici, protože všechna letadla jsou stále v provozu, takže nikdy nepřijdete do stejného místa. Vstupné je zdarma a díky koronaviru je vše zaparkované pěkně pod střechou. Jsou tu stíhačky z druhé světové války, sbírka vozů Formule 1, nebo třeba simulátor a letoun Alphajet. Navíc se tu dobře najíte. Ze Salzburgu pokračujeme smyčkou přes Německo na jih do Innsbrucku, tedy lehce nad Innsbruck do malého penzionu. Mimochodem koronavirus stlačil i ceny ubytování a stan se s sebou skoro nevyplatí vozit. V kolech máme přes 550 km a máme toho fakt dost. 

Passo di Stelvio

 Hlavním cílem naší cesty je proslulý průsmyk Stelvio, který můžete znát kromě pořadů jako je TopGear třeba i z Giro d‘Italia. Desítky vraceček vás dovedou z údolí až do výšky přes 2 500 metrů nad mořem. Bohužel o tom ví fakt spousta lidí, takže se buďto musíte připravit na pořádný provoz, nebo si přivstat. My jsme to měli na Stelvio přes dvě hodiny cesty a dorazili jsme ve špičce. Do kopce musím předjíždět cyklisty, auta a občas i nějakou motorku, což není snadné. GT má něco přes 60 koní, což je s věcmi na týden, spolujezdcem a nadmořskou výškou přes 2 000 metrů hodně o práci se spojkou a řadicí pákou. Ale rozhodně nejsme za brzdu, i když točivý moment dvouválce si občas prostě řekne o pomoc spojky. Zatáčku za zatáčkou se posunujeme kopcem nahoru a nakonec parkujeme GT až na vrcholu průsmyku mezi desítky dalších motorek. Až na trochu vyšší teplotu to CFMOTO zvládlo bez problémů. Necháváme motorku chladnout a dáváme si výbornou klobásu od chlapíka, který vás obslouží snad v jakémkoliv jazyce včetně češtiny. Potkal jsem ho tu už před dvanácti lety a už umí říct i hořčici...

Dál pokračujeme dolů do Bormia, což znamená sjet ze Stelvia dolů. V podstatě v celém svahu jsou cítit pálící se brzdy, ale naštěstí ne ty naše. I když jsou hodně horké, fungují perfektně a pod kopcem si můžu odškrtnout další položku na seznamu věcí, které chci vyzkoušet. Na noc máme rezervovaný hotel v Trentu, kam pokračujeme přes Santa Catarinu a průsmyky Gavia a Tonale. Zatímco Tonale je krásný rychlý průsmyk, který si i jezdecky opravdu užijete, Gavia je spíš úzká silnička s hodně špatným asfaltem, která ale vede nádhernou krajinou. Mimochodem i tady jezdí Giro, což si moc nedovedu představit, protože i na slušně odpružené motorce to bylo dost náročné. Mimochodem, před cestou jsem nastavil předpětí pružiny v zadním tlumiči na maximum a byl to rozhodně dobrý tah, protože když GT naložíte věcmi a spolujezdcem, musíte na to reagovat i nastavením. Tentokrát máme na svém kontě dalších více než 400 kilometrů přes hory. 

Flákání v Benátkách

Z Trenta máme přesun jen 160 km přes hory do Benátek. I když se dá jet po delší a rychlejší cestě po dálnici, raději vybírám horské silničky, které GT svědčí přeci jen o dost víc. Tady mě trochu vyděsil palivoměr. Když jedete z prudkého kopce, ukazuje méně. Na sucho jsme se naštěstí nedostali a odpočinkový den na pláži a v historickém centru jsme si v klidu užili. 

Znovu do průsmyků

 Z Benátek to máme 380 km do dalšího oblíbeného alpského střediska - Zell am See. Původně to sice nebylo v plánu, ale nakonec i díky počasí padla volba na cestu přes slavný Grossglockner. Předtím jsme ale museli absolvovat asi 100 kilometrů po dálnici. To není sice nejzábavnější, ale naštěstí jde utrpení alespoň zkrátit díky rychlosti GT. Motorka dokáže i ve dvou a s kufry naprosto bez problémů držet 150 km/hod. Jela by i rychleji, ale komfort jezdce i spolujezdce pak velmi rychle padá. Jakmile to jde, mizíme do hor a přes průsmyk San Antonio míříme do Lienzu. To je v podstatě výchozí bod a poslední místo, kde můžete ještě průsmyk Grossglockner objet. To ale není náš případ a za chvíli už platím 27 Eur za průjezd. K tomu dostanete ještě samolepku a brožuru v češtině. Na průsmyku mě znovu překvapuje malý provoz oproti tomu, co jsem tu kdy zažil. Zjevně hodně ubylo zahraničních turistů a jsou tu hlavně motorky s rakouskou značkou.

Grossglockner je na rozdíl od Stelvia pro jezdce mnohem zábavnější. Všechny zatáčky jsou rychlé, silnice je široká a můžete si tu dovolit trochu víc pustit uzdu pravému zápěstí. I tady vás samozřejmě čekají výhledy všeho druhu, od ledovce až po hluboká údolí a všudypřítomní svišti. Při výjezdu nahoru mě překvapuje, jak dobře si GT s kopcem dokáže poradit, no a  při sjezdu do údolí si můžu užít nízké těžiště GT a vodit ho zatáčkami rychleji, než většina motorek okolo. Mimochodem potkali jsme i skupinu čtyřkolek a bugyn. Obecně můžete na Grossglockneru vidět všechny možné hračky, které jezdí po silnici, od všech typů motorek přes sportovní auta až po bugyny a jiné specialitky. Silnice není veřejnou komunikací, takže si tu může užít opravdu každý. Ani sjezd do Zell am See naše brzdy neodrovnal, takže parkujeme u hotelu akorát včas, než přichází velká bouřka. Večer zakončujeme Wiener Schnitzlem. 

Dálnice...

Poslední den už je jen ve znamení přesunu. Ráno si ještě skočíme lanovkou nad jezero, užijeme výhledy a pak už přes Salzburg domů. První část cesty vede ještě horami a zakroucené silnice v údolích si parádně užívám. Pak už je to ale jen dálnice až za Linz a pak nekonečná cesta po silnici 3 až domů. Rozhodně to není velká zábava, ale přežít se to dá. Na motorce sice nemám komfort jako na velkém cesťáku a můj zadek už si kilometry cesty rozhodně uvědomuje, ale zvládáme to celkem v pohodě a s tachometrem o více než 2 000 kilometrů bohatším parkujeme GT, které se tváří, že by klidně ještě nějakých pár kiláků spolklo. Snad příště...

Ve dvou na 650? Jde to...

 Dvouválcová 650 má výkonu tak akorát, aby vás rychle převezla přes nepřijemné dálniční úseky a dokázala vykouzlit úsměv na tváři v zatáčkách a to i při jízdě ve dvou a se zavazadly. Při mé výšce (186 cm) a výšce spolujezdkyně (173 cm) bychom sice ocenili méně zalomené nohy, ale menší postavy naopak ocení dobrou manipulaci s nízkou motorkou. Zkrátka nemůžete mít všechno. Velmi dobře fungoval podvozek, který se po zatížení hodně uklidnil a tlumení bylo tak akorát. Nezklamaly brzdy, které zafungovaly i když šlo tak trochu do tuhého, nezvadly po dlouhých sjezdech a bylo na ně spolehnutí. Motor by samozřejmě nějakého koníka navíc snesl, ale pokud nad předjížděním přemýšlíte, umíte řadit a jedete plynule, odmění se slušnou dynamikou. Takže GT na dlouhé cestě obstálo a za tyhle peníze rozhodně lepší motorku na cesty neseženete. 

V číslech

8 - tolik nádrží jsme vyjeli - GT ujede na nádrž okolo 300 km

15 000 - To je počet výškových metrů, které jsme nastoupali

12 - Počet vypitých kafí

32 - Počet hodin strávených jízdou

2 120 - Počet najetých kilometrů

5 - Cena piva Corona Extra v Benátkách

5,2 - Průměrná spotřeba GT během cesty

Text: Matěj Oliva

Foto: Matěj Oliva, Tereza Olivová